Skip to main content

Mosambik se ještě stále vypořádává s následky dvou cyklonů, které zemi zasáhly v roce 2019, zároveň však musí nyní čelit pandemii COVID-19.

O aktuální situaci v zemi informuje Marc Nosbach, ředitel CARE v Mosambiku. Již přes dvacet let pracuje v oboru rozvojové a humanitární pomoci v Africe, na Blízkém Východě a v bývalé Jugoslávii.

Minulý rok Mosambik čelil dvěma silným cyklonům Idai a Kenneth. Nyní ho ohrožuje vypuknutí epidemie COVID-19. Jaká je aktuální situace?

Momentálně máme v zemi deset potvrzených případů (k 8. dubnu), ale ještě žádná registrovaná úmrtí. Do této chvíle bylo provedeno pouze 284 testů. Celkem přes 10 000 lidí je v karanténě, protože je zde určité nařízení pro lidi, kteří do země vstoupili ze zahraničí. Toto nařízení platilo ještě před vyhlášením nouzového stavu, 1. dubna.

V sousední Jihoafrické republice, která zavedla kompletní zákaz vycházení již před týdnem a půl, bylo včera zaregistrováno 1 686 případů. JAR hlásí nejvíce nakažených v Africe. Před totálním zákazem vycházení vstoupilo do JAR z Mosambiku více než 38 000 obyvatel naší země. Mezi JAR a Mosambikem kvete obchod a hodně lidí z Mosambiku v JAR pracuje. Naši horníci se například nyní vrátili do svých domovů ve venkovských oblastech. Panuje velká obava, že tito lidé přinesli do země virus.

1,4 milionu lidí v Mosambiku potřebuje dodávky potravin.

Snímek: Josh Estey / CARE

Jak Koronavirus ztížil situaci v Mosambiku?

Před rokem jsme tu měli dva velmi silné cyklony. Od té doby 100 000 lidí v Mosambiku žije v provizorních obydlích. To přirozeně vede k obrovským humanitárním obavám: Jak COVID-19 ovlivní lidi žijící ve velmi těžkých podmínkách, kteří mají omezený přístup k pitné vodě? Společenská izolace, o které je tak často řeč, je v nouzových obydlích samozřejmě téměř nemožná.

Od vyhlášení nouzového stavu byla zavedena celá řada opatření. Zatím zde nejsou žádné masivní restrikce, ale spíše nařízení o tom, jak se chovat na pracovištích. Pouze třetina zaměstnanců smí pracovat zároveň, mše jsou zrušené, kulturní akce také. To jsou opatření známá i v Evropě.

Ostatní opatření jsou velmi složitá na realizaci. Hodně lidí bojuje za své živobytí. Jejich životy jsou přímo závislé na tom, zda mohou nadále chodit do práce nebo na trh. Dodržovat odstup, jako to je možné v Evropě, je zde prostě mnohem těžší.

Jaké dlouhodobé dopady by pandemie mohla mít na Mosambik?

To je těžké předvídat. Vidíme, že čísla stoupají každým dnem, především v zemích, které nemají žádná omezení pohybu. Společně s našimi kolegy v jiných afrických státech velmi bedlivě sledujeme, jak se situace na kontinentě vyvíjí. Obecné zdravotní problémy v Africe, jako je tuberkulóza nebo HIV, jsou samozřejmě obrovské. Zde v Mosambiku je 11 % lidí HIV pozitivních. Nabízí se přirozeně otázka, jak toto ovlivní průběh pandemie. Existují modelové výpočty toho, co by se mohlo stát, kdyby vláda nepodnikla drastická opatření. Imperial College v Londýně spočítala, že až 94 % populace by se mohlo nakazit nemocí COVID-19, a že více než 65 000 lidí by tak mohlo zemřít. To je ale samozřejmě jeden z mnoha možných scénářů. Zdravotnické kapacity jsou velmi nízké. Zde v zemi je méně než 30 ventilátorů. To se nedá porovnat s evropskými zdravotnickými systémy. Situace je opravdu těžká.

Snímek: Josh Estey / CARE

Jaká opatření nyní CARE podniká, aby dopady vypuknutí pandemie nebyly příliš drastické?

Museli jsme zastavit naši rozvojovou pomoc, kterou CARE v Mosambiku poskytovala od 80. let. V tuto chvíli se zaměřujeme výhradně na humanitární pomoc. Zavedli jsme speciální preventivní opatření. Když na příklad distribuujeme balíky pomoci, musíme se vyvarovat shlukování velkého počtu lidí, abychom tak snížili riziko nákazy.

Jaké to je pro humanitární pracovníky. Jak se rozhodujete, zda zůstat či odejít?

CARE jakožto organizace je zavázána poskytnout pomoc lidem v nouzi. Myslím si, že to platí i v situaci pandemie. Dokud můžeme, budeme v naší práci pokračovat. Samozřejmě máme kolegy, kteří opustili zemi kvůli svému zdravotnímu stavu. Takové rozhodnutí je pochopitelné. Moje žena a děti také odjely. Podařilo se nám však udržet základnu místních a mezinárodních zaměstnanců.

Jak se vy osobně vyrovnáváte s aktuální situací?

Samozřejmě to není snadné. Naše práce představuje neustálý osobní kontakt a spolupráci s lidmi v místních komunitách. Nemůžeme distribuovat balíky na home-office. Osobní kontakt zůstává nutný. Zároveň však jasně vidíme, kolika lidem reálně pomáháme.