Hladové vzpomínky z Protektorátu
“Na nádražích v Praze vše kontrolovali. Hlídali, jestli si někdo nevozí jídlo z venkova. Můj tatínek chodíval domů unavený a smutný. S úlevou v hlase vyprávěl, jak na nádraží kličkoval s kufrem, do kterého mu babička nabalila mléko a vejce ze statku. Modlil se, aby si ho Němci nevšimli. Všechno by mu zabavili a my bychom byli o hladu,” vzpomíná na život v Protektorátu paní Marta z Vinohrad.
“Přídělové lístky, přídělové lístky na chléb, na látky, na všechno. Pamatuju si, jak přijeli Němci. Byli hladoví a promrzlí, měli na sobě jen lehké uniformy. Vrhli se do obchodů a cukráren jako kobylky. Najednou nebylo nikde nic,” popisuje situaci paní Eva z Vyšehradu. “Ty potravinové lístky vyzvedávala maminka na úřadě pro celou naši rodinu. I mléko bylo na příděl, ale ne takové, jaké máme dnes. Bylo tak odstředěné, že vlastně chutnalo jako bílá voda.”
“My jsme měli to štěstí, že náš dědeček bydlel na vesnici. Občas nám posílal nějaké jídlo. Kdo neměl příbuzné na venkově, byl na tom vážně bídně,” vypráví pan Jirka ze Spořilova.
Kouzelné balíky pomoci
“Pamatuji si, jak jsem poprvé ochutnal žvýkačku. Ležely uvnitř balíku poslaného z Ameriky. Nechápal jsem, že něco tak dobrého existuje. Nechápal jsem, že existuje něco, co se jí jen tak pro radost. Jednou za pár měsíců jsme za války dostali lístek na bonbony, ale jinak jsem nikdy předtím neochutnal sladkost”, vzpomíná na balíky potravinové pomoci pan Jirka.
“Byly to takové malé konzervičky a v těch se skrývala spousta překvapení. Například sardinky. Věřili byste, že já jsem nikdy předtím neochutnala sardinky?”, směje se paní Eva. “Nebo třeba čokoláda. Vždyť já jsem byla v té době malá holka. To pro nás byla obrovská vzácnost.”
“To jsme se sestrou chodívaly po válce vypomáhat do školní jídelny, škrábat brambory a podobně. Jednou k nám přišla kamarádka a pošeptala, ať jdeme s ní. Zavedla nás do spižírny a ukázala na takové khaki konzervy. Byl to džem, prý ho poslali lidé z Ameriky! My jsme nikdy předtím nic takového nejedly. A tak jsme na něj od té doby chodily tajně mlsat,” vypráví paní Marta.
Když lidskost druhých vyvolá lidskost v nás
Balíky pomoci CARE v současné chvíli pomáhají lidem v nouzi po celém světě. CARE Česká republika je dnes jednou z mnoha poboček, které aktivně působí v zemích postižených humanitárními krizemi i válečnými konflikty.
Životy pamětníků z Československa jsou důkazem toho, že tento příběh má šťastný konec. Paní Eva pečlivě pročítá každý dopis organizace CARE, který najde ve schránce, aby se informovala o tom, jak její příspěvky pomáhají. Je vděčná, že se nyní nachází v situaci, kdy ona sama může pomáhat lidem, kteří to potřebují nejvíce. Stejně tak jako balíky pomoci CARE kdysi pomohly celé její rodině.
Staňte se součástí koloběhu lidskosti, soucitu a radosti.
Pošlete svůj balík pomoci ještě dnes: www.balikypomoci.cz
