Balíky pomoci CARE v poválečném Československu
Dobová fotografie zachycuje Františka Bergera z pražského Břevnova s manželkou a čtyřmi dětmi. Bergerovi měli celkem sedm potomků a všichni z nich po válce trpěli tuberkulózou.
Také proto se stali jubilejním 50 000. příjemcem potravinové pomoci od organizace CARE a Daniel Benedict, předseda československé pobočky, jim tenkrát přišel slavnostně předat dvacetikilový balík s potravinami. Těchto balíků bylo v Evropě v letech 1946–1950 rozdáno na 100 milionů a mířily vždy za těmi nejpotřebnějšími rodinami. České prameny však o této humanitární pomoci ze zámoří mlčí. Nebýt několika fotografií a dokumentů v archivu CARE a svědectví českých pamětníků, upadla by zřejmě v zapomnění úplně. Důvod je prostý a lze jej shrnout dvěma slovy: Marshallův plán.
© CARE
Po skončení druhé světové války slýchali lidé ve Spojených státech amerických zprávy o hladovějících dětech v Evropě, což vyvolalo vlnu solidarity. Výsledkem bylo založení organizace CARE, která začala distribuovat do Evropy balíky potravinové pomoci. 11. května 1946 dorazila první zásilka do přístavu Le Havre ve Francii a v červenci už měla organizace skladiště a kanceláře v jedenácti evropských zemích. Centrála pro střední Evropu se nacházela ve Vídni a balíky byly distribuovány i do tehdejšího Československa, kde byly rozděleny potraviny v hodnotě přes 32,8 milionu korun.
První balíky mimo jiné obsahovaly maso, kukuřičné lupínky, konzervovanou zeleninu, cukr, kakao, kávu, kondenzované mléko, máslo, sýr, mýdlo a žvýkačky. Během března 1947 byl do výbavy doplněn med, čokoláda, sušené ovoce a vejce v prášku, od dubna byly do Evropy dodávány také textilní balíky obsahující deky a od srpna pak speciální kojenecké zásilky či balíky s nářadím.
Protože se tyto balíky pomoci posléze staly součástí Marshallova plánu, který Československo kvůli politickému převratu odmítlo, byla činnost CARE na konci 40. let v Československu ukončena. Novodobá česká historie o působení CARE v Československu prakticky nic neví, zřejmě vlivem socialistické cenzury byly zmínky o poválečné humanitární pomoci důsledně eliminovány. Jedním z mála dochovaných pramenů je proto archiv organizace, několik fotografií v databázi České tiskové kanceláře a ojedinělé vzpomínky českých příjemců pomoci, které přetrvaly sedmdesát let.
„Balík CARE dostala moje matka v létě 1946, protože jsem byl poloviční sirotek – otec se nevrátil z koncentračního tábora. V balíku bylo asi 15 kilo velice vítaných potravin, které v té době nebyly k sehnání buď vůbec, nebo pouze na potravinové lístky. Pro balík jsme šli na poštu oba; jeden by ho totiž unesl jen obtížně,“ vzpomíná pan Otto Musil z Prahy 10, který patřil k příjemcům balíků pomoci.
Organizace CARE se do České republiky znovu vrátila v roce 2007, kdy byla v Praze opětovně zřízena pobočka této dnes již mezinárodní humanitární sítě. Česká CARE se vedle humanitárních a rozvojových projektů snaží také mapovat vzpomínky pamětníků československé pomoci. Patří k nim i ta, o kterou se podělil pan Musil:
„Je to už 70 let, tehdy mi bylo jedenáct, dnes je mi 81 let. Některé věci rychle zapomeneme a jiné zůstávají v paměti. Já dodnes živě vzpomínám na první čokoládu, kterou jsem poprvé ochutnal, na poněkud zvláštní konzervu s vepřovým v jablečné omáčce nebo na „věčné“ mýdlo ze zásob US Army, které nám vydrželo několik let.“
Dnes, po 75 letech existence, patří CARE k největším nevládním organizacím na světě. Pomáhá v oblastech zasažených přírodními katastrofami a v rámci rozvojových projektů pracuje pro svět plný naděje, tolerance a sociální spravedlnosti. Při všech činnostech zohledňuje jako nejvyšší princip pomoc k soběstačnosti. Organizace klade zvláštní důraz na práci s ženami a dívkami, protože rovnost pohlaví a udržitelný hospodářský rozvoj spolu neodmyslitelně souvisejí. V tomto ohledu se CARE zaměřuje na vzdělávání dívek, podporu drobného podnikání žen a komunitních spořicích skupin, ale také na neméně důležitou osvětu mužů.
V roce 2022 působila organizace CARE ve 111 zemích světa a v rámci 1600 projektů zaměřených na základní zdravotní péči, vzdělání, potravinovou bezpečnost, zlepšení přístupu k čisté vodě a hygienickým zařízením, rozšíření ekonomických příležitostí, přípravu obyvatel na dopad klimatických změn či obnovu komunit po katastrofách pomohla více než 170 milionům lidí. CARE také dodnes distribuuje balíky, které kromě potravin mohou obsahovat rovněž léky, nářadí, semínka, přikrývky a ohřívače nebo hygienické potřeby. Vedle toho symbolický balík pomoci představují například zemědělská školení, v nichž se lidé v rizikových oblastech učí, jak předcházet erozi půdy či kterak se připravit na sucho, nebo psychosociální služby v uprchlických táborech v Africe a na Blízkém Východě. Dnešní CARE balíky tak mají mnoho rozmanitých podob, podobně jako je bezpočet tváří a příběhů pomoci po celém světě.
