„CARE nám pomohla přežít poválečná léta v Československu.“
V souvislosti s výročím 70 let existence naší organizace jsme oslovili české pamětníky, aby s námi sdíleli své vzpomínky na potravinové balíky CARE. Toto nám napsala paní Marie Mazalová (79) z Adamova:
© CARE
Vážení a milí,
moje vzpomínka na první setkání s pojmem „CARE” sahá do prvních let po druhé světové válce. Bylo mi osm let, když jsme si šli s maminkou na poštu vyzvednout balíček. Tehdy jsme se my děti prvně dověděly, že máme v USA tetičku. Byla to maminčina nevlastní sestra, která odešla v roce 1912 za prací do Spojených států, tam se pak vdala a založila rodinu. V průběhu války byl písemný kontakt nemožný. O to radostnější byl den, kdy přišel první dopis a po něm pak přicházely balíky se šatstvem a potravinami.
Naše tetička složila v USA částku 10 dolarů u organizace CARE a ze skladu v Praze nám byl vypraven typizovaný balík s potravinami. Pamatuji se, že tam byla rýže, konzerva s „šunkou a vejci” , vepřové sádlo, sardinky, suchary, cukr, kakao, čokoláda (tehdy poprvé jsem poznala značku NESTLÉ), sušené ovoce…
Byly jsme 3 děti školního věku a po válce se narodil ještě jeden bratr. Potraviny, šatstvo, otop – to všechno bylo na příděl. My jsme měli to štěstí, že jsme dostávali balíky CARE. O obsahy zásilek jsme se dělili se sousedy v ulici.
Dnes si těžko může někdo představit naši dětskou radost nad tabulkou čokolády či konzervou loupaných buráků. Rodiče nám vyprávěli o humanitární pomoci z Ameriky, která nebyla válkou tolik postižena jako Evropa. Ta čtyři písmena C.A.R.E. nám dětem jaksi prozářila ta poválečná léta, protože balíčků s potravinami nám mezi lety 1946–1948 přišlo několik a jejich doručení vždycky znamenalo velkou kupu radostí pro nás i kamarády ze sousedství.
Proto, když jsem se po „sametové revoluci” setkala opět s oněmi písmeny CARE, okamžitě mi vyskočily vděčné vzpomínky na radostné dny v dětství. Na tetičku, kterou jsem nikdy osobně nepoznala, (zemřela v roce 1962) vzpomínám dodnes. Mé drobné příspěvky na konto dnešní CARE jsou vlastně poděkováním i jí. Ani nevíte, jak ráda bych přispívala výraznějšími částkami! Jsem důchodkyně, vdova.
Děkuji Vám za bohulibou a smysluplnou činnost ve prospěch těch, kteří pomoc nás – šťastnějších – potřebují.
S pozdravy a díky
Marie Mazalová
