V malé vesnici v afghánské provincii Ghazní tráví devítiletá Laila* většinu svého dne doma. Pomáhá matce s domácími pracemi, myje nádobí a připravuje jídlo. Zatímco její starší bratr každé ráno odchází do školy, Laila a její sestry zůstávají doma. Přitom ještě nedávno vypadaly její dny úplně jinak.

Komunitní třídy: Bezpečný přístav pro vzdělání

Laila dříve navštěvovala komunitní třídu přímo ve své vesnici, kterou zřídila a podporovala humanitární organizace CARE. Nebyla to velká školní budova, ale jednoduchá místnost uprostřed komunity. Pro dívky z venkovských oblastí, kde jsou veřejné školy často kilometry daleko a cesty nebezpečné, to byla jediná šance, jak se učit.

„Naučila jsem se psát, číst a studovala jsem z učebnic,“ vzpomíná Laila. „Chodila jsem tam ráda, protože jsem se rozvíjela. Zlepšila jsem se ve čtení, psaní i počítání. Navíc jsem tam měla kamarádky z naší vesnice.“

Škola na venkově neznamená jen knihy. Dává dnům řád. Znamená to mít ráno důvod vstát, sedět vedle ostatních dívek a mít učitele, který vás povzbuzuje a opravuje.

Důležitou roli zde hraje také důvěra – Lailina rodina ji do třídy poslala poté, co ji doporučil vesnický starší. V prostředí, kde o vzdělání dívek rozhoduje komunita, je taková podpora klíčová.

Jediná země na světě, která zakazuje dívkám školy

Současná realita v Afghánistánu je však neúprosná. Dívky zde mají formálně zakázáno pokračovat ve státním vzdělávání po ukončení 6. třídy (tedy přibližně od 12 let věku).

Afghánistán je v současnosti jedinou zemí na světě, která dívkám plošně zakazuje přístup k formálnímu vzdělání nad rámec prvního stupně základní školy.

Tento zákaz má drtivé dopady:

• 2,2 milionu dospívajících dívek je aktuálně odříznuto od středoškolského vzdělání.

• Absencí školy trpí jejich duševní zdraví a osobní bezpečí.

• Dochází k dlouhodobému ohrožení ekonomické a sociální obnovy celých komunit.

Jak funguje komunitní vzdělávání pro dívky od 6 do 15 let?

Možná se ptáte, proč komunitní třídy pomáhají i starším dívkám až do 15 let, když od 12 let platí zákaz studia.

Vysvětlení je jednoduché: tyto neformální třídy, které zřizuje organizace CARE, nenahrazují střední školy, ale přinášejí základní gramotnost přímo do bezpečného prostředí komunity.

Slouží jako záchranná síť pro dvě skupiny dívek:

Mladší dívky (6–12 let)

Pro ty jsou běžné státní školy příliš daleko, cesta k nim je nebezpečná nebo jejich rodiny zkrátka nechtějí posílat dcery mimo komunitu.

Starší dívky (až do 15 let)

Jde o dívky, které kvůli krizím, chudobě nebo dřívějším zákazům začaly s výukou pozdě. Komunitní třídy jsou pro ně jedinečnou (a často poslední) možností, jak se vůbec naučit číst, psát a počítat.

Nyní však i tato naděje v mnoha oblastech pohasíná.

Bez naší podpory naděje mizí

Lailina třída musela skončit. Komunitní vzdělávání je plně závislé na příspěvcích dárců – a bez stabilního financování tyto projekty nemohou pokračovat.

Aby se dívky jako Laila mohly vrátit do lavic a pokračovat ve své cestě za vzděláním, potřebují naši společnou podporu.

Když se projekt musel kvůli chybějícím financím pozastavit, dopad byl okamžitý. Učebnice byly vybrány zpět a Laila musela zůstat doma.

Tam, kde byly lekce, učitelé a přátelé, je teď opět jen stereotypní domácí práce a izolace.

Tato ztráta je o to těžší, že Afghánistán dlouhodobě čelí jedné z největších humanitárních krizí na světě. V současnosti potřebuje podporu v oblasti vzdělávání rekordních 7,5 milionu lidí.

Hlavní bariéry vzdělávání na afghánském venkově

Chudoba a vzdálenost

Školy jsou daleko, doprava je drahá a rodiny často potřebují děti na práci doma.

Nedostatek učitelek

Pro rodiny je nepřijatelné posílat dcery do tříd, které vedou muži. Ženských pedagogů je však kvůli zákazům studia kritický nedostatek.

Kolaps systému

Chybí kvalifikovaní učitelé, učební materiály, platy jsou nepravidelné a infrastruktura škol je v dezolátním stavu.

„Chci být doktorkou nebo učitelkou“

Laila má teprve devět let, ale už teď přesně ví, proč chce studovat.

Když se jí zeptáte, kým by chtěla být, neodmítne odpovědět:

„V budoucnu se musím stát doktorkou nebo učitelkou. Chci chodit do školy, protože musím získat vzdělání.“

Smysl vzdělání vidí daleko za hranicemi vlastního úspěchu.

Jako učitelka by pomáhala dalším dívkám se rozvíjet. Jako lékařka by léčila ženy a děti v regionu, kde je kvůli zákazům studia kritický nedostatek ženských zdravotních specialistů.

Vzdělání pro ni znamená možnost podpořit svou rodinu, sousedy a celou vesnici.

Fotografie: Devítiletá Laila doma. Přes těžké zkoušky neztrácí naději a věří, že se její třída pod křídly organizace CARE jednou znovu otevře.

Malá šance v zamčeném světě

Laila teď čeká. Každé ráno se probouzí do stejného dne.

Místo cesty do třídy ji čeká jen nekonečný koloběh domácích prací. Její knihy jsou pryč, kamarádky zůstaly za zdmi svých domovů a učitelka už nepřijde.

Komunitní škola, která v její vesnici fungovala pod záštitou CARE, nebyla dokonalým řešením všech krizí, kterým afghánské ženy čelí. Ale pro devítiletou holčičku s velkými sny znamenala celý vesmír.

• Knihu v ruce místo celodenního mytí nádobí.

• Smích s kamarádkami místo samoty a izolace.

• Pootevřené dveře k budoucnosti v zemi, kde se všechny ostatní dveře zavírají.

Jak můžete pomoci i Vy

Násilné zavírání dveří před vzděláním nemusíme jen nečinně sledovat. I z České republiky můžeme přispět k tomu, aby se naděje afghánských dívek znovu rozzářila.

Otestujte své znalosti: Rozumíte situaci v Afghánistánu?

Příběh Laily je jen špičkou ledovce vzdělávací krize, která v zemi panuje. Chcete lépe pochopit, s jakými překážkami se dívky v Afghánistánu potýkají a jak funguje unikátní systém komunitních tříd?

Připravili jsme pro Vás krátký interaktivní kvíz, který Vám pomůže proniknout hlouběji do této problematiky a otestovat Vaše porozumění faktům i souvislostem. Zabere Vám to jen pár minut, ale získáte zcela nový pohled na věc.

OTEVŘÍT KVÍZ

*Jména byla v textu změněna z důvodu bezpečn