„Nechci odejít. Moji rodiče jsou tu pohřbeni. Mám tu svá hospodářská zvířata a bojím se, že pokud odejdu, ztratím i to poslední, co mi zbylo. Nezbývá mi než zůstat a modlit se.“
Olga přežila stovky dní v úkrytu, kde čekala na konec ostřelování. Ale válka přinesla i jiné hrozby. Podzemní voda v její vesnici je kontaminovaná. Kvůli improvizovaným pohřbům v prvních měsících bojů se do ní dostaly zbytky těl. Každý den se snaží najít způsoby, jak přežít ve vesnici, která se pomalu vzpamatovává, ale kde stále chybí základní potřeby – voda, elektřina, teplo.
Její fenka Sandra běhala opuštěná po krajině. Její majitelé utekli a nechali ji napospas osudu. Olga ji vzala k sobě. „Ostatní psi na té farmě zastřelili,“ říká tiše. Fenka se velmi bojí hlasitých zvuků, schovává se pod stůl při každém zahřmění, otřese se i při průjezdu náklaďáku.
Navzdory těžkostem se vesnice pomalu probouzí k životu. Díky podpoře CARE a jejích partnerů je do vesnice pravidelně dovážena pitná voda. Velkou pomocí je také prádelna, kterou CARE pomohla zřídit. Lidé tu mohou vyprat oblečení i ložní prádlo, což je po měsících bez tekoucí vody obrovská úleva. Zároveň se prádelna stala místem, kde se lidé setkávají a sdílejí své osudy. Kromě toho CARE pomohla opravit stovky domů a přinést alespoň částečnou stabilitu do této těžce zkoušené komunity.
„Jsme tu. Neodešli jsme. A díky pomoci lidí z CARE máme šanci přežít.“
Podívejte se na Olžin příběh ve videu níže a podpořte s námi prosím ty, kteří stále bojují o základní podmínky k životu. Děkujeme.
Kupte například CARE balík pomoci v zimním období zde.
Prádelna ve Svjatohirsku, která vznikla s podporou CARE.
