Normalizace utrpení civilistů na Ukrajině je nepřijatelná
Ukrajiné vstupují do pátého roku plnohodnotné války. CARE varuje před dlouhodobými důsledky života, v němž se každodenní přežití stalo normou a záchranné sítě pomoci se jedna po druhé trhají. Lidé, kteří čtyři roky vzdorují kumulovanému stresu, ztrátě domovů a neustálé hrozbě útoku, teď přicházejí i o projekty humanitární pomoci – mezinárodní financování kleslo na historické minimum.
„Po čtyřech letech plnohodnotné války nám lidé popisují noci, které nikdy pořádně neskončí. Leží napůl bdělí, naslouchají dronům nebo se snaží přehlušit zvuky výbuchů. Nevzpomínají si, jaké to je spát. Jejich síla je dosud nesla, ale daň z nepřetržitého strachu a traumatu je stále těžší ignorovat. Vidíme to v důsledcích psychické tísně a v mnoha případech genderově podmíněného násilí – jež bývá stále podhlášeno.”
Michael McGrath, ředitel CARE Ukrajina„Slyšíš mě dobře. Jsem tady. Je to v pořádku. Jsem v pořádku. Ale nevracej se sem – dům už nemáme.”
Tato slova řekla Tetiana své dceři záhy poté, co ji vytáhli z trosek. Její dům v Záporožské oblasti zničil útok dronu. Příběhy jako ten její se staly tragicky běžnými.
Útoky na energetickou infrastrukturu se stupňují – v různých fázích konfliktu byla poškozena každá elektrárna na Ukrajině. Tisíce domácností jsou bez elektřiny, tepla a vody. Při nočních teplotách hluboko pod nulou je to smrtelně nebezpečné zejména pro starší lidi, nemocné a děti. Ti, kteří bydlí v příhraničních oblastech, se ohřívají jak umí – ať už v poškozených domech, nebo v protileteckých krytech.
V komunitách blízko frontové linie se hromadí psychická zátěž, která přetrvá dlouho po fyzické obnově. Podle humanitární analýzy potřeb CARE více než 70 % dospělých v oblastech nejintenzivnějšího bojování žije s úzkostí, depresí nebo vážným stresem. Každá třetí domácnost označuje nedostatečný příjem za svůj nejpalčivější problém a 35 % rodin nedokáže zajistit základní potřeby. Více než čtyři miliony přesídlených Ukrajinců se nyní vracejí domů – ne proto, že by tam bylo bezpečno, ale protože jim docházejí úspory a nájmy rostou. Více než třetina se vrací do nebezpečných oblastí, protože bezpečí si prostě nemůže dovolit.
„Snižující se financování znamená, že záchranné projekty musí být ukončeny. V době, kdy jsou potřeby obrovské a stále složitější, to znamená, že další rodiny zůstanou bez podpory. Víme přitom, že když lidé uprchnou do bezpečí, nestačí jim jen okamžitá nouzová pomoc – potřebují soustavnou podporu, aby znovu našli stabilitu, obnovili svůj život a mohli jednou stát na vlastních nohách.”
Karl-Otto Zentel, generální tajemník CARE DeutschlandPřitom humanitární financování Ukrajiny dramaticky kleslo – ze 88 % pokrytí v roce 2022 na pouhých 56 % v roce 2025. A to i přesto, že humanitární výzva byla kvůli nedostatku prostředků přísně přehodnocena a zaměřena jen na nejkritičtější priority.
„Stále zřetelněji vidíme, že nouzová pomoc sama o sobě nestačí. Ženy a dívky jsou válkou zasaženy mimořádně tvrdě. Jejich práva i jejich těla byla porušována. Mnohé zažily násilí a sexuální zneužívání. Potřebují přístup ke spravedlnosti, ochranu svých práv a jistotu, že tyto zločiny nezůstanou bez odpovědi.”
Yaryna Voloshyn, vedoucí komunikace, Asociace ukrajinských žen-právniček JurFemZatímco počty civilních obětí rostou a humanitární financování klesá na nejnižší úroveň od začátku plnohodnotné invaze, propast mezi tím, co lidé potřebují, a tím, co dostávají, se prohlubuje. Bez trvalého mezinárodního závazku bude stále více rodin bez ochrany, bez pomoci a bez možnosti znovu vybudovat svůj život.
Mezinárodní humanitární právo ukládá chránit civilisty a civilní infrastrukturu za všech okolností.
Normalizace utrpení civilistů je nepřijatelná.
Halyna Bilak, koordinátorka komunikace CARE Ukrajina · Bilak@care.de
