Rekordní počet útoků na humanitární pracovníky, zločiny zůstávají nepotrestány

Letos se schyluje k nejtragičtějšímu roku v historii – při úmyslných útocích už bylo zabito 265 humanitárních pracovníků. Počet zabitých humanitárních pracovníků v roce 2025 se zatím zvýšil téměř o 50 % oproti stejnému období v roce 2024.

Navzdory těmto šokujícím číslům, která se odehrávají na pozadí rostoucích zločinů proti lidskosti v řadě konfliktů, odpovědnost téměř neexistuje, protože světoví lídři nedokážou pohnat pachatele k odpovědnosti. Nedostatek politické vůle adekvátně řešit porušování mezinárodního humanitárního práva znamená, že mnoho incidentů není ani řádně hlášeno, ani vyšetřováno či stíháno.

Drtivou většinu humanitárních pracovníků zabitých při útocích tvoří místní lidé – v roce 2025 jde o 97 %. Místní organizace a humanitární pracovníci nadále nesou hlavní břímě rizik.

Od roku 2022 se počet každoročně zabitých humanitárních pracovníků více než zdvojnásobil. K nárůstu výrazně přispěly útoky izraelské armády na humanitární pracovníky v Gaze. Jen letos bylo na okupovaných palestinských územích zabito více než 180 humanitárních pracovníků.

Palestinští humanitární pracovníci nejsou jen cílem útoků. Stejně jako celé obyvatelstvo Gazy se potýkají s nedostatkem potravin, vody a léků nutných k přežití, protože záměrné obstrukce a „zbraňování“ humanitární pomoci vyvolaly hladomor.

Samah, odbornice na podvýživu pracující pro CARE v Dajr al-Bala (Deir Al-Balah), řekla:

„Jak mám mluvit o své bezpečnosti jako humanitární pracovnice, když každý den myslím jen na bezpečí svých dětí a rodiny. Dětem v Gaze je upíráno zdraví, vzdělání, jídlo, důstojnost i bezpečí. Mé děti a já nemáme co jíst.“

Samah dříve nemohla dojíždět do práce kvůli hrozbě ostřelování na kontrolních stanovištích a dodává:

„Nebezpečí, kterým humanitární pracovníci v Gaze čelí, se neomezuje jen na povahu naší práce. Je vetkáno do životů všech v Gaze a proměňuje každý den v boj o přežití.“

V Súdánu, kde ženy a dívky čelí neustálé hrozbě systematického sexuálního násilí souvisejícího s konfliktem spolu s dalšími závažnými úmyslnými útoky proti civilistům, bylo od vypuknutí konfliktu v dubnu 2023 zabito více než 100 humanitárních pracovníků, z toho 60 jen letos.

Berima, zaměstnanec CARE Súdán, byl v prvních dnech války nucen uprchnout z Chartúmu pod těžkým ostřelováním, zatímco ozbrojené skupiny bloudily městem. Nakonec se mu podařilo znovu setkat s rodinou v Jižním Dárfúru.

Berima uvedl:

„Moje rodina se velmi bála. V našem městě bylo velmi nebezpečné se pohybovat. Pouhý nákup jídla vás mohl stát život. Naše ulice byla těžce zasažena ostřelováním a lidé v sousedství zahynuli při výbuších.“

Berimova manželka, lékařka, pokračovala v práci navzdory hrozbě násilí. „Měl jsem strach, že ji odvedou. Lékaři byli zvlášť ohroženi a stávali se přímými cíli.“

Juliia Hladka, pracující pro organizaci Winds of Change na Ukrajině, varovala, že mnoho místních humanitárních pracovníků prožívá hluboké psychické vyčerpání, zatímco někteří čelili hrozbě únosu a mučení.

Juliia řekla:

„Místní humanitární pracovníci na Ukrajině jsou často prvními, kdo reagují, a zůstávají v oblastech, kde mezinárodní pracovníci nemohou působit. Čelí rizikům, jako je ostřelování, obtěžování na kontrolních stanovištích, omezené možnosti evakuace a sledování. Abychom je podpořili, je důležité upřednostnit psychosociální podporu, poskytovat bezpečnostní školení, zajistit spravedlivé odměňování a nabídnout možnosti odpočinku a zotavení.“

Dodala:

„Ženy – humanitární pracovnice na Ukrajině – často čelí obtěžování, online i osobně. Navzdory těmto rizikům jsou ženy pro humanitární reakci nepostradatelné, zejména při práci se zranitelnými skupinami, jako jsou děti, přeživší genderově podmíněného násilí a ženy, které musely opustit domovy.“

Deepmala Mahla, globální humanitární ředitelka CARE, uvedla:

„Útoky na humanitární pracovníky jsou nezákonné a nepřijatelné. Tyto zločiny nemohou zůstat nepotrestány. Jsme svědky znepokojivého trendu flagrantního porušování mezinárodního humanitárního práva. Pachatelé musí být pohnáni k odpovědnosti, stejně jako světoví lídři, kteří opakovaně nedokázali přijmout dostatečná opatření k zabránění těmto útokům.“

Deepmala dodala:

„Humanitární systém je pod útokem. Financování je kráceno, trasy pro pomoc jsou blokovány, víza a povolení pro pracovníky a registrace organizací jsou zamítány, ženám – humanitárním pracovnicím – je zakazováno pracovat a každý den čelíme sofistikovanějším pomluvám, dezinformacím a misinformacím o naší práci. V tomto kontextu není překvapením, že rok co rok umírá rekordní počet humanitárních pracovníků. Pokusy zabránit humanitárním pracovníkům v naší práci nejsou jen rozsudky smrti pro pracovníky, ale také pro lidi, kterým se snažíme pomoci. Přesto má naše práce dopad. Pomoc zachraňuje životy a obnovuje důstojnost.“

CARE nadále vyzývá strany konfliktů, aby respektovaly svou povinnost chránit humanitární pracovníky. Vyzýváme třetí státy, aby ukončily přetrvávající beztrestnost a zajistily vyvozování odpovědnosti. Státy musí jednoznačně a veřejně odsuzovat útoky na humanitární pracovníky. Je zapotřebí koordinované diplomacie k vyjednání zásadového a bezpečného přístupu humanitární pomoci. Také potřebujeme vidět cílené úsilí o zajištění plné, rovné, bezpečné a smysluplné účasti žen – humanitárních pracovnic, včetně národních a místních zaměstnankyň – na humanitárních aktivitách, včetně rozhodování souvisejícího s jejich bezpečností a ochranou.

Poznámky

Data pochází z databáze Aid Worker Security Database.

V roce 2024 bylo ve 42 zemích oběťmi závažných bezpečnostních incidentů 861 humanitárních pracovníků: 383 bylo zabito, 308 zraněno, 125 uneseno a 45 zadrženo nebo zatčeno.

V roce 2025 (k 14. srpnu): 265 zabito, 115 zraněno, 56 uneseno a 31 zadrženo nebo zatčeno.

Pomájete nákupem v CARE charitativním e-shopu