Projekt JANO, projekt CARE podporovaný Evropskou unií, využívá různé aktivity ke změně kulturních a tradičních mužských a ženských rolí a k zavedení osvědčených postupů v oblasti zdravé výživy v severním Bangladéši. Mezi tyto aktivity patří mj. zřizování tříd o rovnosti žen a mužů ve školách, klimaticky chytré školy, domácí zahradničení, edukační divadlo, lekce karate pro dívky, podpora kompostáren, komunitních klinik a posilování podpůrných komunitních skupin a vládních struktur v zemi, v níž 51 milionů lidí čelí nedostatku potravin.
Naresh Chandra bere svou roli vážně. Ve vesnickém divadelním představení hraje otce dívky, která stále chodí do školy. Dcera má ráda sport, zejména jízdu na kole, což je v rurálním Bangladéši pro dívky kvůli kulturním tradicím neobvyklé. Jejímu otci, hraný Nareshem, v divadelní hře jejich komunita radí, aby jí zakázal jezdit na kole a dokonce ji vzal ze školy a provdal ji. Skutečné slzy mu stékají po tváři, když hraje svou roli před velkým davem z vesnice, který sedí na plastové plachtě na zemi. „Je pro mě důležité dát do toho všechno a učit komunitu o stereotypních rolích prostřednictvím zábavy. Tak se lépe věci mění,“ říká. Na otázku, co se diváci po shlédnutí představení naučili, odpovídá nadšeně mladá dívka:
„Naučila jsem se, že dívky jsou silné a že je důležité, abychom mohly opustit dům a postavit se za sebe.“
Pro dívky v rurálním Bangladéši je často obtížné opustit dům a účastnit se sportovních aktivit, zejména sportů považovaných za chlapecké, jako je karate. Projekt JANO nabízí speciální lekce karate pro dívky ve 331 školách na severu Bangladéše, kde se učí sebeobraně a získávají sebedůvěru.
„Cítím se silnější a méně se bojím, když odcházím z domu,“
říká 13letá Tasmin. Cítí se sebevědoměji a je vzorem pro ostatní dívky ve své komunitě. Když Tasmin dnes vede své spolužačky Sadii a Mahbubu při cvičení na školním dvoře, skupina mladších dívek je sleduje a napodobuje jejich pohyby.
„Dívky mohou také dělat karate. Můžeme dělat všechno, co dělají chlapci,“
uzavírá Tasmin.
Dívky se také věnují práci na klimaticky šetrné školní zahradě a učí se o zdravé výživě a přípravě zdravých pokrmů z různých potravin. „Je důležité vědět, jaké různé potraviny naše tělo potřebuje, aby bylo zdravé,“ říká Maliha. Její spolužák jí změří výšku, aby vypočítal její BMI, a navrhne, jaký typ výživy Maliha potřebuje.
„Mám ráda práci na zahradě. Učím se o různých druzích zeleniny a o tom, jak ji správně uvařit. Tradičně bychom tolik různých druhů zeleniny nejedli. Naším hlavním zdrojem potravy je rýže,“
říká třináctiletá Tajmin, zatímco vytrhává plevel a kontroluje, jak postupuje růst mrkve.
V těchto částech Bangladéše není problém s hladem, ale s výživou. Rýžová pole jsou levnější a snadněji se obdělávají. Zelenina se na bangladéšských polích obvykle nepěstuje. Jejich pěstování se stalo obtížnějším v důsledku klimatických změn. V rámci projektu JANO jsou členové komunity povzbuzováni k zakládání klimaticky šetrných zeleninových zahrad ve školách a doma pro vlastní spotřebu. Morium Begumová si od své účasti v projektu JANO takovou zahrádku vypěstovala. Dříve na svém pozemku pěstovala pouze tabák, který dlouhodobě ničí živiny v půdě.
Komunitní podpůrná skupina hraje zásadní roli při šíření povědomí o využívání komunitní kliniky k pravidelným kontrolám během těhotenství a po něm, ale také pro dospívající dívky. Členové této skupiny vytvářejí a udržují plány a mapy všech domácností v komunitě a chodí od domu k domu, aby šířili osvětu a pravidelně kontrolovali matky a těhotné ženy.
„Pro mě je důležité, aby se dívky v mém věku naučily samy pečovat o svou výživu a zdraví. Snažím se šířit osvětu a jsem velmi vděčná za to, že jsem součástí skupiny a mohu přispět ke zlepšení situace v komunitě, zejména jako dívka, protože jen společně můžeme dosáhnout trvalých změn,“
uzavírá šestnáctiletá Musfika.
