Jakub František Vinklárek je dlouholetým podporovatelem naší organizace. Dávání potřebným mu podle jeho slov přináší radost, o kterou jsou ostatní ochuzeni. Pouze díky dárcům, jako je on můžeme poskytovat pomoc milionům lidí, zejména ženám a dětem po celém světě, v oblastech stižených přírodními katastrofami či krutými válkami. Nedávno se rozhodl, že chce pomáhat nejen za života, ale i po něm. Sepsal proto závěť, v níž uvedl CARE. V rozhovoru přibližuje, co ho k tomu vedlo.
Jakub František Vinklárek – medailonek
Narodil se v Krnově v roce 1977 a ve svých 31 letech se přestěhoval do Olomouce, kde dosud bydlí. Vystudoval na Pedagogické, Cyrilometodějské teologické a Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci obory čeština a křesťanská výchova, anglická a česká filologie. V současnosti se zabývá soukromou výukou a doučováním angličtiny a češtiny. Rád učí a pracuje s dětmi. Také s nimi tráví volný čas, např. při tzv. herních odpolednech nebo víkendech, které pro své studenty pořádá několikrát do roka. Snaží se u nich kromě znalostí jazyka také působit na jejich výchovu, aby se z nich stali dobří lidé, kteří budou pomáhat v životě ostatním. Ve volných chvílích rád čte knihy, dívá se na filmy, setkává se s přáteli, hraje deskové a společenské hry.
Co vás přimělo k tomu napsat závěť v poměrně mladém věku?
Již od svého mládí jsem několikrát přemýšlel o smrti. Jednak jsem se s ní setkal ve své rodině nebo mezi přáteli, jednak se o tomto tématu káže. Člověk by na ni měl být připravený, protože může přijít kdykoliv. Jelikož neznám den, ve který si mě Bůh k sobě povolá (umírají i mladí lidé, dokonce děti), chtěl jsem mít i záležitost se závětí už vyřešenou.
Proč jste se rozhodl uvést v závěti právě nás?
Organizaci CARE ČR přispívám několik let. Důvody mého rozhodnutí na ni pamatovat ve své závěti jsou následující. Líbí se mi na ní, že většina vybraných financí jde přímo na pomoc potřebným lidem a bez zbytečného zdržení. Reaguje velmi rychle na aktuální dění ve světě. Organizace pomáhá jak jednotlivcům a rodinám, tak lidem v celé oblasti zasažené přírodními katastrofami a válkami. Stará se také o vzdělávání a rovné postavení mužů a žen ve společnosti. Některým svým studentům dávám jako dárek učebnici plnou vědomostí z e-shopu CARE, aby si uvědomili, že mít učebnice a využívat možnosti studovat není na celém světě samozřejmostí jako u nás. Schvaluji finanční pomoc hlavně lidem, protože jejich životy jsou z mého pohledu mnohem důležitější než např. výstavba nového fotbalového stadionu. Kdyby všichni lidé své nadbytečné finance věnovali chudobným a potřebným lidem, asi by žádný člověk netrpěl nouzí a hladem. Jak je ale vidět, je to bohužel utopie.
Jaké máte zkušenosti s darováním a jaký k němu máte vztah?
Od dětství jsem vyrůstal v křesťanském prostředí, kde mi byla pomoc druhým lidem vštěpována do paměti mými nejbližšími. Viděl jsem ji nesčetněkrát na konkrétních případech nejen v rodině, ale i ve svém okolí a v církvi. Když jsem asi ve 30 letech dostal nové poznání Boha a živý vztah s ním, začal jsem si odkládat malou část financí na Boží (či dobročinné) účely, z nichž dávám na potřeby druhých. Líbí se mi v této oblasti Boží moudrost pro Izrael, kdy jedenáct izraelských kmenů mělo odvádět tzv. desátek z vypěstovaného obilí a skotu dvanáctému kmenu Levi, který se měl starat jen o bohoslužebná shromáždění. Tak neměl žádný z kmenů nedostatek nebo velký přebytek. V Novém zákoně Bible v 2. listu Korintským apoštol Pavel křesťany povzbuzuje k dávání takto: „Každý ať dává podle toho, jak se ve svém srdci předem rozhodl, ne s nechutí ani z donucení; vždyť ‘radostného dárce miluje Bůh’“ (9. kapitola, 7. verš). Dávání mi dělá radost. Skrblíci jsou o tuto radost připraveni.
Jak byste si přál, aby byly vaše finanční prostředky použity?
Nezáleží mi na tom, kterým lidem mé peníze pomohou. Mohou být použity na všechny možné účely, které zachraňují životy a zdraví – na pomoc lidem při přírodních katastrofách nebo dospělým a dětem ve válečných konfliktech – na vodu, jídlo, ošacení, studium, hygienu a podobně.
Jak probíhal proces sepisování závěti? Co byste doporučil ostatním?
Sepisování mé závěti proběhlo v notářské kanceláři poměrně rychle a bez komplikací. Doporučuji si předem připravit všechny potřebné informace, abyste potom nemuseli vyhledávat adresy, jména, IČ společností apod. Mějte také připraven seznam případných náhradních dědiců, protože v případě nemožnosti dědit přejde dědictví na někoho jiného.
