V kolika letech a kde jste si poprvé uvědomila, že se chcete profesionálně zabývat klimatickou spravedlností?
Když mi bylo dvanáct, četla jsem v časopisu „LAFAEK“ od CARE International příběh o skupině studentů, kteří se vydali na výlet do deštného pralesa. Cestou zažili spoustu dobrodružství a zábavy, poznávali různé druhy stromů, ptáků a dalších zvířat. Když jsem ten příběh dočetla, zanechal ve mně opravdu silný dojem. Představovala jsem si, jak se také procházím takovým lesem a ta myšlenka ve mně vyvolávala pocit štěstí.
Začala jsem si plánovat vlastní výlety do lesů v mé zemi a během prázdnin jsem se zeptala babičky, jestli by mě nevzala do města, odkud pocházela moje maminka. To je mimochodem od místa, kde jsme bydleli s tatínkem, opravdu hodně daleko. Bydlíme hned u pobřeží, ale maminka pochází až z dalekých hor. Abychom se k tomuto náhornímu místu dostali, museli jsme nejdříve projít pralesem. Nevěděla jsem proč, ale když jsem se na ty husté lesy z dálky dívala, moje srdce se rozbušilo radostí. Nedokázala jsem si tenkrát ani představit, jaké pocity budu prožívat, až do těch lesů vstoupím. Ten klid, čistý vzduch, zpěv ptáků, tohle všechno dnes na lesích miluji. Připomínají mi, jak nádherná naše příroda vlastně je.
Kromě lesů jsem jako malá milovala i řeku, plavání v ní a chytání ryb. Někdy jsem šla na ryby, raky i krevety. Bohužel, nic z toho už dneska dělat nemůžeme. Voda vyschla a řeky tu již nejsou. Těžko říct, co s naší úrodou bez vody v blízkém okolí bude dál.
Co asi tak způsobilo tyto změny, kterými moje země v uplynulých několika letech prošla? Když se nad tím dnes zamýšlím zpětně, jasně mi z toho vyplývá jediný možný směr, kterým se musím vydat – je třeba se zapojit a začít svým dílem přispívat ke klimatické spravedlnosti.
Jakou radu byste dala dalším mladým ženám, které se chtějí zasadit o klimatickou spravedlnost?
Ženy jsou s přírodou silně spjaty v mnoha ohledech. Jako dárkyně života, oddané matky a obětavé sestry. My ženy v sobě máme tu sílu a vůli chránit náš svět. V tomto ohledu pracujeme citlivě s empatií nám vlastní. Musíme si věřit, že to dokážeme.
Na jaký výsledek své práce v roli mladé, vedoucí představitelky v oblasti klimatu jste nejvíce hrdá?
V roce 2019 jsem založila projekt s názvem „Jak umění ovlivňuje ekologicky odpovědné chování“. Vyhledali jsme kreativní, vlivné a opravdu silné druhy umění, jako je především vizuálně výrazné divadlo, akrobacie a obdobné prvky z performing arts. Během představení jsme pak šířili osvětu a poukazovali na ekologické problémy. Projekt měl tak velký úspěch, že spousta uměleckých skupin mezi sebou soutěžila o účast. V posledním kole bylo více než 200 lidí a podívat se přišli i ředitel Národního ústavu pro informace a vzdělávání v oblasti životního prostředí, americký velvyslanec, zástupce novozélandské ambasády a také zástupce delegace Evropské unie ve Východním Timoru.
Když byli finalisté vybráni, dostali za úkol vytvořit dílo, které zasáhne a pobídne jejich komunitu k akci. Důsledkem toho bylo, že mi Centrum pro kulturní a technickou výměnu mezi Východem a Západem udělilo čestné místo během předávání cen v rámci „Earth Optimism Awards 2020“ v kategorii Oceán – téma umění a média v jihovýchodní Asii.
Poté jsem v roce 2020 zorganizovala online seminář o péči o naše domovy, který také osvětloval problematiku zachovávání a ochrany životního prostředí. Pro tyto účely jsem založila skupinu mládeže „Laudato Si Animators Timor-Leste“, která učí a inspiruje mladé lidi ve Východním Timoru k zapojení se do ekologického aktivismu formou umění. Máme už přes 50 členů.
Kdybyste mohla vzkázat světovým lídrům jednu věc, co by to bylo?
Podívejte se do očí někomu, kdo zrovna přišel o svůj domov. Pak porozumíte utrpení. To by byl čin opravdového lídra.
Jak byste v jedné větě shrnula, co pro vás znamená klimatická spravedlnost?
Všichni máme nárok na život ve zdravém prostředí, nehledě na naši rasu, národnost, věk nebo pohlaví. Je to základní lidské právo.
Dircia Sarmento Belo pochází z východotimorského města Dili a svou prací pomáhá šířit informace o ekologii a změnách chování, které je možné pro ochranu životního prostředí učinit. Vede skupinu mladých umělců pod jménem „Laudato Si Animators“ a skupinu mladých aktivistů pod záštitou „Timorské iniciativy mládeže pro rozvoj“. Pracuje také pro Rozvojový program Organizace Spojených Národů jako environmentální konzultantka pro recyklační projekty.
