Od začátku války na Ukrajině musely opustit své domovy miliony žen a dětí. Ztratily veškeré jistoty a často byly svědky velmi traumatických událostí.
“Nikdy nezapomeneme na čtvrtek 24. Února 2022. Je to den, kdy začalo peklo. Naše děti strávily devět dní ve sklepě za zvuku dopadajících bomb. Bylo to strašlivé, spolu s dalšími maminkami jsme se rozhodly, že takhle to už dál nejde,” vypráví Svitlana. “Vydaly jsme se vlakem do Lvova, cesta trvala 30 hodin. Ve vlaku byla strašná zima, zastavovali jsme pokaždé, když se rozezněly sirény. Vagony byly plné maminek s plakajícími dětmi. Některé děti se bály, jiné nechtěly za nic opustit své tatínky, strýce, dědečky.”
Svitlana s dětmi spolu se skupinou ostatních matek dorazila do bezpečí. Strach a vzpomínky na nejhorší dny ale zůstaly. “Nedokážu si ani představit, jaké to je pro naše nejmenší. Tohle by nemělo zažít žádné dítě. Přála bych si, aby zapomněly na to, co musely zažít. Přála bych si, aby je to nijak nepoznamenalo, ale nevím, jestli to je možné,” dodává.
Ve stejném vlaku jako Svitlana cestovala také třicetiletá Iryna se svou dcerou. “S malými dětmi o válce zatím moc nemluvíme, snažíme se je chránit. I ty nejmenší však samozřejmě cítily, že se dělo něco opravdu špatného. Ten pocit v nich zůstává,” vypráví Iryna.
Nataša se synem Ivanem uprchla z Charkova po dopadu prvních bomb. “Ve chvíli, kdy jsme odcházeli, bylo naše sousedství již v plamenech. Někteří lidé ale v té spoušti dál chodili na nákupy, venčili psy. Nechtěli si připustit, že naše normální životy právě skončily,” vzpomíná Nataša na den, kdy musela opustit domov. „Zavolala jsem taxi. Řidič našeho taxíku odvezl svou rodinu z města už den předtím, ale sám pokračoval v práci. Ptala jsem se proč a on jen klidně odvětil, že taxíkáři nebyli nikdy ve městě tak potřeba jako dnes.”
Ivan, Nataši syn, se nyní po stresujících zážitcích adaptuje a zvyká si na zcela nový život. “Vypadá, že je v pořádku, ale jsem si jistá, že si v sobě nese obrovské trauma. Říkají nám, že to ukáže až čas,” dodává Nataša a doufá, že Ivan situaci zvládne.
Ukrajinské matky se nyní snaží vybudovat pro své děti bezpečné zázemí a nový domov. Po celé Evropě, včetně České republiky, však nastupují do škol a školek děti s otřeseným duševním zdravím. Situace je velmi náročná také pro učitele, kteří se snaží ukrajinským školákům pomoci s návratem k normálnímu životu.
Posilujeme dostupnost psychologické péče a další potřebnou podporu pro vyučující i žáky na školách na Ukrajině i v České republice, Polsku, Rumunsku a dalších zasažených státech. Našim cílem je zvýšit odolnost vzdělávacích systémů i do budoucna.
Pomoci nyní můžete i Vy. Váš příspěvek pomůže zajistit psychologickou podporu pro učitele základních a středních škol a zlepšit komunikaci o duševním zdraví ve třídě. Podpoříte tak nejen vyučující a ukrajinské studenty, ale i jejich spolužáky a rodiny.
