Copyright: Josh Estey/CARE
Uprchli z Myanmaru, kde Rohingové čelili enormnímu násilí. Lidé, jako je Senowara, ale mají další obavy: obchodování s lidmi. To je totiž podle odborníku na vzestupu. Senowara je pětadvacetiletá matka tří dcer. Fotografováno v uprchlickém táboře v Cox Bazaar v roce 2019.
„Jak uživím své děti? Jak je vzdělám? Přežijeme nebo ne? Musím nad tím přemýšlet,“ říká Senowara, pětadvacetiletá rohingská uprchlice z Gariti Bill z Myanmaru. Se svým manželem a malými dcerami musela uprchnout do Bangladeše. Jsou jedni z více než 900 000 rohingských uprchlíků, kteří utekli kvůli eskalaci násilí ve státu Rakhine v Myanmaru v roce 2016. Rohingové čelili diskriminaci, bezohlednosti a útokům po desetiletí. Přibližně 80 % těchto uprchlíků tvoří ženy a děti. Rodina Senowary nyní žije v nejistotě v největším uprchlickém táboře na světě: v Cox Bazar. Tábor hostí přibližně 745 000 lidí.
Copyright: Josh Estey/CARE
„Znepokojuje nás budoucnost. Žijeme v táboře, ale můj manžel nemá práci. Co budeme dělat?“ Zoufá si mladá žena. Senowara vysvětluje, že životní podmínky v přeplněném táboře jsou tristní. Například zde chybí hygienické zázemí a potravinové příděly jsou nedostatečné.
CARE působí na místě. Pracuje jak s uprchlíky, tak místní komunitou, která je silně zasažena přílivem uprchlíků. Při tzv. rohingském exodu od srpna roku 2017 dorazilo do tábora Cox Bazar více než 744 400 lidí.
Copyright: Ingebjørg Kårstad/NRC
