V srdci Sarajeva, hlavního města Bosny a Hercegoviny, sídlí nezisková organizace DUGA, která má za cíl začlenit děti znevýhodněných rodin a děti s postižením do bosenské společnosti. Právě tam se v minulém roce vydala mladá dobrovolnice Jana Lejskeová spolu s humanitární organizací CARE Česká republika na několikaměsíční stáž.
Jak přesně pomáhá organizace DUGA s inkluzí znevýhodněných děti? Ovlivňuje inkluzi situace v Bosně a Hercegovině?
Organizace se především snaží naučit rodiče a učitele pracovat se znevýhodněnými dětmi efektivně. Nabízí jim různé metody, díky kterým se děti mohou přirozeně rozvíjet a začleňovat do kolektivu. Důležité je začít s dětmi pracovat už od útlého věku. Proto DUGA například provozuje svou vlastní školku, do které mohou znevýhodněné děti docházet.
Situace v Bosně je hodně specifická, země ani její společnost se do dnešního dne nevzpamatovaly z dopadů války. Odráží se to i na vzdělávacím systému. Například možností předškolního vzdělávání je poměrně málo, pro bosenské děti není školka samozřejmost.
Dobrovolnice Jana Lejskeová na stáži v Bosně a Hercegovině s přáteli. ©Michal Krajíc
Proč má podle vás inkluze znevýhodněných dětí smysl? V čem vidíte největší přínos?
Každý jsme jiný, máme jiné potřeby, jiné přednosti. Myslím si, že by nikdo neměl být zařazován do určitě skupiny podle svých nedostatků. V ideálním světě bychom se o inkluzi vůbec nemuseli bavit. Každý jeden člověk tvoří společnost, je její nedílnou součástí. Rozmanitosti společnosti bychom si měli vážit, ne ji potlačovat.
Lidé mají přirozeně tendenci sjednocovat se do určitých skupin. Ti, co k nim na první pohled nepatří, zůstanou na okraji. Je potřeba s nimi pracovat a dát jim stejnou šanci jako mají ostatní.
Abychom v budoucnosti mohli z rozmanitosti lidí profitovat, je také potřeba začít formovat společnost jinak. Společnost se z velké části vytváří právě ve školkách a školách. Školství není jen o předávání vědomostí, ale také o předávání hodnot. Pokud naučíme děti, aby viděly hodnotu, jakou může každý člověk do společnosti přispět, zlepšíme tak situaci těch, kteří se nyní cítí být vyloučeni.
Dobrovolnice Jana Lejskeová na stáži v Bosně a Hercegovině s přáteli. ©Remi Grebot
Jaký byl Váš pobyt v Sarajevu? Je něco, co vás na životě v Bosně šokovalo?
V Sarajevu je válka na každém rohu. Vidíte ji a cítíte. Všude, kde před 25 lety dopadly granáty, ještě stále najdete díry v zemi. Bosňané je zamalovali červenou barvou, aby uctili památku obětí. Červeným skvrnám přezdívají “sarajevské růže”, je jich plné město.
Válka se podepsala i na lidech. Měla jsem pocit, že se straní a bojí se někomu věřit. Neustále se mi honilo hlavou, že to není tak dávno, co je soused, který se na ně každé ráno usmíval, mohl z ničeho nic zradit nebo třeba i zastřelit.
Když jdete v Sarajevu po ulici, koukáte na všechny ty lidi a vůbec nevíte, kdo byli, co dělali, zda pomáhali nebo naopak ubližovali. To trauma je stále ve vzduchu.
Byl to velmi zvláštní zážitek. Na takový život nejsme v Česku zvyklí. Stáž mi v tomto směru rozhodně rozšířila obzory.
Humanitární organizace CARE Česká republika dlouhodobě podporuje bosenské nevládní organizace, jako je DUGA. Místní zaměstnance propojuje s českými experty, pomáhá posunout metodiky organizací a zmírnit tak dopady válečného konfliktu, které jsou v bosenské společnosti dodnes viditelné. Projekt vznikl za finanční podpory České rozvojové agentury.
“DMS CARE 190” na číslo 87 777
