“Válka v bývalé Jugoslávii posunula hranici vnímání domácího násilí. Lidé si prošli peklem. Když jim dnes někdo fyzicky ubližuje, často si ani neuvědomují, že to je špatně,” říká česká dobrovolnice.

V malém městečku Modriča na severu Bosny a Hercegoviny sídlí nezisková organizace Budućnost, která má za cíl pomáhat obětem domácího násilí. Právě tam se mladá dobrovolnice Veronika Grossová v minulém roce vydala spolu s humanitární organizací CARE Česká republika na stáž.

Organizace má velmi unikátní program. K problému domácího násilí přistupuje komplexně. Pracuje současně jak s ženami a dětmi, které se staly oběťmi násilí, tak s muži pachateli.

Organizace má velmi unikátní program. K problému domácího násilí přistupuje komplexně. Pracuje současně jak s ženami a dětmi, které se staly oběťmi násilí, tak s muži pachateli.

Žena v první fázi potřebuje hlavně bezpečné zázemí. Za tímto účelem provozuje organizace azylový dům, kde mohou ženy dočasně přebývat. Z dlouhodobého hlediska se pak ženám snaží zprostředkovat cestu k soběstačnosti. V regionu je běžné, více než u nás, že ženy nepracují a starají se o domácnost. V případech, kdy se žena po pobytu v azylovém domě nemůže vrátit zpět domů a spolehnout se na manžela, musí uživit sebe a své děti sama. Proto se organizace Budućnost snaží rozběhnout sociální podnik, kde by ženy mohly pěstovat a zpracovávat zeleninu a ovoce, výrobky pak prodávat a tím se stát ekonomicky nezávislými. 

S pachateli pracuje organizace formou terapií. Muži se společně setkávají a učí se pracovat se svými emocemi, zvládat stres a tlak společnosti. V Bosně je velmi vysoká nezaměstnanost. Muži se často ocitají v situaci, kdy nejsou schopni vydělat dostatek peněz pro svou rodinu. Hodně času pak tráví doma a frustraci si vylévají na svých partnerkách i dětech.  

Rozhodně existují případy, kdy se muž ocitne v takové situaci. Bosenská společnost je však stále velmi patriarchální. Pro muže je nesmírně těžké přiznat si závažnost konfliktu a požádat o pomoc. Proto je evidovaných případů minimum.

Bosenská organizace Budućnost pomáhá obětem domácího násilí postavit se znovu na vlastní nohy. ©Veronika Grossová 

Část stáže jsem strávila v kanceláři, kde jsem se věnovala administrativě a pomáhala posunout činnost organizace zase o kousek dál. Dva dny v týdnu jsem pak docházela do denního centra pro děti, jejichž matky byly často obětmi domácího násilí. Dětem jsem pomáhala s domácími úkoly a organizovala pro ně různé workshopy. Mohly si hrát a učit se věcem, které by jim za normálních okolností předali jejich rodiče.

Stále mám před očima asi desetiletého chlapečka, který byl silně problémový. Jeho nezvladatelné chování s největší pravděpodobností zapříčinila právě situace, do které ho dostali rodiče.  

Jeho matka přebývala nějaký čas v azylovém domě, aby se ochránila před svým mužem, který ji pravidelně fyzicky napadal. Její strach z bývalého partnera byl tak velký, že se po určité době rozhodla opustit vesnici a začít nový život. Bohužel však bez svého syna. Chlapeček tedy nakonec skončil v péči prarodičů. Pomoci k návratu do normálního života mu má právě denní centrum. Má před sebou však ještě dlouhou cestu. Několikrát jsem ho vyděsila třeba i jen rychlým pohybem ruky. Je jasné, že i on byl fyzicky napadán vlastním otcem. 

Je to velmi konkrétní případ toho, co vše může domácí násilí zapříčinit. V ženě vyvolá takový strach, že se dokonce raději zřekne vlastního dítěte. Dítě pak zůstane poznamenané na celý život.   

V obecné rovině asi tolik ne. I v České republice je velmi vysoký výskyt případů. Sklon k násilí je však v Bosně hodně cítit od konce války. Za války si lidé prošli peklem. Když jim dnes někdo fyzicky ubližuje, často si ani neuvědomují, že to je špatně. A naopak. Někteří pachatelé možná ani nevědí, že to, co dělají, je nepřijatelné. 

Stáž mi otevřela oči. Činnost neziskových organizací teď vnímám jinak. Naplno si uvědomuji, jak je důležitá. Neziskové organizace často dokáží nejen pomoci lidem v nouzi, ale také se zasadit o změny důležitých zákonů a směrnic, které jsou pro dlouhodobé řešení situace nezbytné. Stejně tak je tomu i v Bosně, před nedávnem bylo v zemi například domácí násilí konečně uznáno za trestný čin. Velký podíl na tom mají právě neziskové organizace jako je Budućnost. 

Po absolvování stáže vidí Veronika největší naději v předávání zkušeností mezi neziskovými organizacemi. Humanitární organizace CARE Česká republika pomáhá bosenským pracovníkům v organizaci Budućnost zlepšit efektivitu jejich práce a zajistit tak bezpečí ženám a dětem v nouzi.  

Projekt vznikl za finanční podpory České rozvojové agentury. 

Podpořte ženy z celého světa na cestě k soběstačnosti.   

Výstava organizace Budućnost upozorňující na problematiku domácího násilí. ©Veronika Grossová